Sumcařina
K sumcům jsem se vlastně dostal přes tetu. Jednou mi zavolala, jestli nechci jet na Ebro, že mi to zařídí. Později jsem se dozvěděl, že jeden člen z rodinné přízně pořádá zájezdy na Ebro a tak jsem v červnu, roku 2005 jel. Opomenu cestu, která byla zdlouhavá a únavná. Když jsme dorazily na místo, uchvátily mě hned dvě věci. Nádherná voda, čistá a průhledná do hloubky několika metrů a obrovské vedro. V 8 hodin ráno už teplota dosahovala 32°C. Pro náš lovecký tábor jsme zvolily horní přehradu Embalse de Mequinenza. Někdo jí také říká Caspe, podle městečka, které leží zhruba v její polovině. Po vyřízení formalit v Mequinenze a rozbití tábora v jedné z několika zátok, se jedna část výpravy zaměřila na vyvezení nástrah na sumce a druhá na lov nástražních kaprů. První dva dny jsme používaly jako nástrahu úhoře. V době, kdy jsem na Ebru byl, se na ně ještě smělo chytat. V dnešní době už to možné není. Koupily jsme je v obchůdku se živými nástrahami v Mequinenze a jeden nás stál 2,50 Eur. S nástražníma kaprama to bylo trochu těžší, protože díky velkým vedrům moc nebraly. Přes den s totiž teplota ve stínu pohybovala kolem neuvěřitelných 42°C. Hned první večer měl Pepa záběr a zdolal sumce v délce 186 cm. Pak se dočkaly i ostatní a už jsem zbýval jen já. Záběr mi přišel až třetí noc a můj první velký sumec měl rovných 180 cm.
Dalšího jsem se dočkal ke konci desetidenního zájezdu a měřil 154 cm. Celkově naše výprava chytila 16 sumců a přibližně dvanáct nám jich spadlo. I tak to pro mě byl zážitek jako hrom a to jsem ještě netušil, že se sem za dva měsíce dostanu znovu..
Mezi tím se nám stala velice nepříjemná věc. Během našeho pobitu nás navštívila místní policie "guardia de civil", zapsala si naše nacionále a po konstatování "no bojas" zase odjeli. Asi 14 dní po našem příjezdu domů jsme všichni obdrželi dopis a v něm pokutu na 63 Eur za chytání na bojky. Tím pádem jsme se dozvěděli, že se na Embalse de Mequinenza opravdu na bojky chytat nesmí. Doma jsem si sedl a začal přemýšlet o tom, jak legalizovat systém bojky. Po pár náčrtech jsem na to kápnul a zkusmo vyrobil první kus. Po konzultaci s dalšímy členy výpravy, byl návrh přijat a každý si doma začal vyrábět své součásti systému.
(Chci upozornit, že je možné, že na tento systém už přišel někdo předemnou, ale já o něm nikdy neslyšel, ani jsem ho neviděl používat. Celý nápad vzešel z mé hlavy.)
1, kotevní kámen cca 5 kg
2, hlavní bójka, průměr 10 cm
3, pomocná bójka, průměr 3 cm
4, karabina
5, nosný splávek, 220 g - 500 g
6, nástražní ryba
7, karabina
8, kotevní kámen cca 0,5 kg
9, držák prutu
10, sumcový prut
11, trhací vlasec 0,25 mm, 3 - 5 m
12, sumcová šňůra min. 65 kg
13, kotvící provázek
Celý systém funguje takto
Kotevní kámen (1) se umístí na předpokládané místo lovu. Je nutné přesně odměřit hloubku, aby hlavní bójka (2) byla 1,5 - 2 metry pod hladinou. Pomocná bójka s karabinou (3,4) pak volně plave na hladině a ze břehu není prakticky vidět. Vzdálenost mezi hlavní a pomocnou bójkou je 3m.Je vhodné ji natřít zelenou, nebo modrou barvou. Při zavážení najdeme na hladině pomocnou bójku a do karabiny zahákneme trhací vlasec (11) který spojuje celou sestavu udice. Umístíme prut (10) do držáku (9) a na sumcovou šňůru připneme karabinkou (7) kotvící kámen (8) který je s karabinkou spojen trhacím vlascem. Kotevní kámen potom spustíme u břehu do minimálně dvoumetrové hloubky. Pokud je takto sestava kompletní, začneme dotahovat sumcovou šňůru tak dlouho, dokud nám nosný splávek (5) nezmizí pod hladinou.
Sumec při záběru většinou oba trhací vlasce urazí. Je vhodné mít na špičce prutu připevněnou rolničku. Ale stalo se mi, že sumec zabral a šňůra před prutem se mi povolila aniž by rolnička cinkla. Přes takto potopenou montáž nám přejížděli lodě a pokud je správně zatažena pod vodu, žádný lodní šroub ji nepoškodí. A daným pravidlům na Embalse de Meqinenza to neodporuje.
S tímto systémem jsem při druhé návštěvě Ebra chytil dva sumce v délkách 100 a 177 cm a tři mi během zdolávání spadly.
U nás doma lovím sumce pouze na Labi. Mám s kamarádem vytypované dvě "díry" s hloubkou od 3 - 4,5 m. Chytám ze břehu bez použití lodě. Místo bójky používám 220g splávek a jako pomocnou bójku polistyrenovou destičku. Trhací vlasec používám o síle 0,18 a délce 4 - 5 m. S celou sestavou vždy jeden zaplave na požadované místo ( zhruba 8 - 10 m od břehu) a druhý dopíná šňůru a upřesňuje pozici. Já to nejsem :o). Prut upevňuji do trubkového držáku a do setmění se většinou bavím s feederem. Když se začne stmívat většinou beru prut do rukou a ve svislé poloze s vypnutou šňůrou čekám v sedě na záběr. Někdo namítne, proč to dělám, ale pokud to vyzkoušíte a dočkáte se záběru, zažijete takový nápor adrenalinu, jako nikdy předtím. Záběr se projeví lehkým cuknutím do prutu a následným plynulým, ale silným tahem. Vyčkám, až se prut dostane do horizontální polohy a zaseknu. V místech, kde chytám, jsou pod vodou doslova hory a tak se snažím hned po záseku sumce dostat do horního sloupce vody a pak jej zdolat.